Pokud ještě váháte, zda se v sobotu postavit na start 1.závodu Poháru Peruna, tak tu máme článek, který Vás má přesvědčit, že to stojí za to. K napsání mě donutila prostá věc – v neděli jsem si projel trať. Při oficiální projížďce jsem píchl zadní kolo těsně před Jesení, takže mi trať zůstala utajena. Domluvili jsme se s klukama z týmu (plus s jednou dívkou), trasu dali do GPS, a že si to za 2 a půl hodinky projedeme…
Považuji se za znalce nejlepších místních skrytých lesních pěšin pro drsné bajkery, resp. považoval jsem se – projížďka trati mě poslala zpět na zem. V 11:30 vyjíždíme z Perštejna, připojil se k nám ještě Wembloud na novém 29″ Cannondalu. Vyjet do Jeseně není problém, úvod je po silnici, později po široké šotolinové cestě. Pohodička, říkám si…
Vyjíždíme úvodní kopec z Jeseně a odbočujeme v pravo. Stoupáme a intuitivně vyjíždíme těžkou cestu lesem (později zjišťuji, že jedeme špatně). Kolem úvodního kopce vede pěšinka v lese, borůvčím a jehličím, která Vás vyhodí na pastviny. Následuje neskutečný úsek dlouhého traverzu, který je jako vystřižený z reklamy na biking. Zakončení tvoří nekonečný stoupák „na malou“. Po chvíli hraní si na svahu dojedeme do Kamenné. Výhledy na údolí jsou dechberoucí. Škoda, že při závodě na tohle nebude čas a chuť…
Další úsek, který mi doslova vyrazil dech je pasáž z Kamenné do údolí nad Údolíčkem. Pasáže, které by si zasloužili vyčistit a dostat nálepku „BIKEPARK“. Není to nic těžkého. I průměrný jezdec si to maximálně užije. Kritické místo přichází až těsně nad údolím, kdy se těžkým sjezdem dostaneme k silnici. Po jeho absolvování vyřkla jediná žena (Alča Kelbichová) z naší skupiny naprosto zásadní myšlenku – „To Giro není těžký, já na to jen nemám“. 🙂 Následující výjezd po šotolině, který známe z předchozích ročníků nám však úsměvy dokonale zmrazil.
Až na Mýtinku víme, kudy jedeme. V Mýtince na nás jedna paní z chaty volá a ukazuje nám cestu. Oznámí nám, že tady bude občerstvovačka, což náš potěší. Nabíráme výškové metry uprostřed krušnohorských lesů a na nejvyšším bodě tratě jedeme podle mě nejhezčím místem na celé trati. Po levé straně neskutečné údolí nad Vykmanovem, na pravé skály kolem vrcholu Vysoká Seč. Tohle je biking, dámy a pánové… 
Dojedeme na asfaltku nad Hájovnou a pokračujeme dlouhou rovinkou na uklidnění. Prudkým sjezdem se dostaneme opět do údolí k potoku a následuje výjezd pravdy, kde se ukáže, kdo na to má. Po jeho absolvování poznáváme závěrečný sjezd. Jedinou změnou je, že zhruba v půlce odbočíme do lesa a zkusíme si pasáž, která jakoby kopíruje známý trail na Hadově. Kličkujeme mezi stromy a objevujeme se na singletracku, který se jel už i minulý rok. Trasa odtud kopíruje tu z minulého roku až do Perštejna. My jsme zde po 3 hodinách jízdy zvolili variantu „Klášterec-Peřeje-Kofola-zmrzlina“. Při závodě tuhle možnost pořadatelé z Team Bike Perštejn nenabízí. Objedete si ještě kolečko na skály nad Bočí, které mimochodem také stojí za to.
Letošní Giro nebude jednoduchý závod. Ovšem každý si zde přijde na své. Jak trefně poznamenal Honza Malecha v návštěvní knize – „Díky délce závodu se bude muset závodit i hlavou, což bude na Peruňáckých tratích tak trochu novinkou“. Pokud si najdete při závodě čas – koukejte kolem sebe. To co Vám tahle trať ukáže je jedinečné!
