Márvy : Pamatujete Vlčí hřbet z minulosti? Nemilosrdná trať, nahoru, dolů, zlomený čelisti, otřesy mozku, plačící děti i maminky, vrtulníky, záchranky, boj na život a smrt. Tohle se mi líbilo. Takovej cyklisickej Spartan. Letos to bylo jiné. Organizátoři zřejmě již nechtěli udržovat záchranné složky v pohotovosti, a tak připravili zbrusu novou trať!
Honza Jansa rád hledá před závodem favority. V pátek jsem se přihlásil a letmo projel startovku – Fába (Ladislav Fabišovský) tam nechyběl, což už jsem věděl z našeho povídání z Hasištejnu. Věděl jsem taky, že odjel na týden na dovolenou do Turecka, což není ideální příprava. Já to s regenerací taky nepodcenil a s partou jsme odjeli na Ukrajinu, kde jsme svedli další Spartan Race s místníma, kde byla jen jediná překážka na trati – několik butylek vodky.
V sobotu přijedu k Jungwirtům někdy po 11:00. Mám radost z toho, kolik dětí na startu je. Hodně lidí ze západu (Cheb, Sokolov…). Třeba se ještě podaří zvrátit ten sestupný trend a běžci se přetransformují zase na cyklisty. Na kole se dostanete dál! Vykašlete se na běh!
Projeli jsme si začátek a konec závodní tratě a ve 13:00 se na startu zase dívám na opálenýho Fábu, zmrzlýho Pepu Zavadila a natěšený Kopečáky, který vždycky po startu vypálí jak do finiše. O legraci se klasicky stará neuvěřitelný Karel Krejčí. Bez něj už si start ani nedovedu představit. 🙂
Startujeme a v prvním kopečku nastupuje můj týmovej kolega Láďa Doležal. Fába mu dává malou šanci na úspěch a po chvílí jí nekompromisně utne. V první skupince jsme z týmu dva a rozdáváme si úkoly. Láďa hlídá Pepu Zavadila a já si pohlídám Fábu. Než jsem to dořekl, tak Láďa odpadl a z naší světové strategie sešlo. Na Eduardu zůstáváme s Fábou a jako na gumě se tam vrací a zase odpadá Pepa. Poté odpadl definitivně a Fába mě párkrát nekompromisně zkouší a mačká mě na max. Dneska držím. Klesáme pod Mariánskou a cítím se dobře, Fábovi i vystřídám a chvíli uvažuju, že bych taky něco zkusil … no, když najedeme po mé dlouhé špici na silnici zpět do obce, tak vím, že to přijde. Láďa založí a zkouší, jak dlouho dovedu trpět. Vydržel jsem to tak 200 metrů a pak se zlomil. Rozestup v cíli ani nevím, ale docela jsem se složil. 🙂
V cíli mám radost. Zazávodil jsem si famózně! Trať byla sice trochu rychlejší, než jsem čekal, ale za to minimum asfaltu, hodně kořenů, technika, prostě ideální kompromis mezi lidovým a brutálním pojetím. Možná bych pro další ročník uvítal pro některé tratě třeba 2 kola. To by bylo naprosto boží. Závod nad 2 hodiny, kde se bavíš za každou zatáčkou. Holky a zkušení mohou jet 1 okruh. No zvažte to. 🙂
Na závěr skládám velkou poklonu organizátorům – vždycky to máte dobře zmáknutý a tenhle závod má díky symbolům vlků takovou správnou zálesáckou duši. Do své smrti nevynechám ani jeden ročník!
Márvy (Vojta Marvan)
