Dne 8.8. 2020 se uskutečnil pilotní ročník Kláštereckého Everestingu. Akce, které svým formátem teprve hledá své místo na slunci.
Hnízdil Team a Márvy vypsali výzvu o dosažení vrcholu Everestu nastoupáním 8848 vertikálních metrů na kole. Vybrali kopec přes Petlery na Alšovku, který bylo nakonec potřeba zdolat 23x.
Ač nešlo o závod, tak většina účastníků přípravu opravdu nepodcenila, nicméně potvrdilo se, že na podobnou porci kilometrů se prostě nedá připravit jen tak.
Pomyslný start proběhl v 5:00 ráno, za rozbřesku, u kapličky v Útočišti. Vstříct tmě vyjelo přibližně 10 borců, ke kterým se během dne přidávali další a další a pokoušeli se zdolat legendární stoupání co nejvíckrát.
Zhruba do 9 výjezdu spolu kroužila větší skupina a držela konstantní tempo kolem 28 minut na jeden výjezd. Poté každý zvolil jiné pauzy a hlavně přišlo to, čeho se většina obávala. V 11:00 se nad Petlery odehrálo doslova infermo. Teplota atakovala 32 stupňů ve stínu a vyčerpaní Everestři odpadávali jako hrušky. Jediní dva mimozemšťané ve svém tempu nepolevovali, ale k tomu se dostaneme později ve shrnutí nadlidských výkonů tohoto dne.
Zázemí si měl sice každý zajistit sám, ale díky Horské službě ČR a také velkému množství fanoušků a podporovatelů se podařilo takový malý basecamp vytvořit přímo u vrcholu a chaty Horské služby na Alšovce. Znavení Everestři zde rozdýchávali další a další výjezd a chladili své horké hlavy. Byli jsme svědky několika neskutečných vítězství ducha nad hmotou, protože zvednout se z absolutního dna a ve 30 stupních sjet znovu dolů ke kapličce a absolvovat tu 30 minut trvající osobní zpověď už bylo na hranici samého šílenství. Každý, kdo ten den vyrazil zdolat Petlery více než jednou, zaslouží obrovské uznání.
Pojďme se podívat na mimořádné výkony Everestrů.
Vláďu Duška asi všichni znáte. 70ník, který jako jediný z účastníků viděl Everest živě, prokázal svojí neuvěřitelnou odolnost a vůli a stoupání zdolal celkem 14x.
Martin Bidpaj Šindelář zvolil jinou strategii než ostatní a to se mu vyplatilo. Nejenom, že použil své ultralehké horské kolo Cannondale FSI, ale především zvolil rozumnější tempo. Nakonec se počet jeho úspěšných výstupů zastavil na číslovce 16. Vytrvalec se v tomto případě nezapře, ale i sám Bidpaj si neodpustil srovnání s běžeckým maratonem, který prý opravdu procházka růžovou zahradou proti tomu, co musel absolvovat zde.
Jirka Koudy Kalabis je jeden z úspěšných Everestrů. Koudy jezdil od 11 výjezdu sám a své pauzy zbytečně neprotahoval. Držel konstantní tempo a nepolevoval. Zatímco ostatní účastnící dlouze vydýchávali další a další výjezdy, Koudy na nic nečekal a prostě jezdil. A jezdil až do tmy. V čase 14 hodin a 45 minut ujel přes 320 km a nastoupal bájný Everest, čímž se zapsal mezi místní legendy.
Roye Brunse netřeba představovat. Usměvavý němec jezdí na Pohár Peruna velice často a dovede zajet na hranici první 10ky. Roy se však na krátké závody Poháru Peruna nespecializuje. Kdo Roye zná, ví, že kde většina našich fyzických výkonů začíná, tam se on, jako vynikající ultramaratonec teprve rozehřívá. A přesně to předvedl na Everestingu. Byla to naprosto čistá demonstrace odhodlání, síly a nekonečné vytrvalosti. Roy dokončil Everesting ještě před 8 hodinou večerní a s obrovským úsměvem od ucha k uchu. Veliký respekt pro německou legendu našeho kopce.
Závěrem nám dovolte poděkovat Horské službě za zázemí, Petru Červenkovi za asistenci na motorce a všem podporovatelům za fandění. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek.
Márvy
